To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál. Díl 3

To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál. Díl 3  - Začínám proti rakovině bojovat.                                      

p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; color: rgb(0, 0, 0); line-height: 120%; }p.western { font-family: "Liberation Serif","Times New Roman",serif; font-size: 12pt; }p.cjk { font-family: "Droid Sans Fallback"; font-size: 12pt; }p.ctl { font-family: "FreeSans","Times New Roman"; font-size: 12pt; }a.western:link { }a.ctl:link { }

Byl začátek června a já volal. Po asi deseti telefonech do různých nemocnic v Brně byl nejbližší nabídnutý termín konec srpna, začátek září. Ve fakultní nemocnici v Brně Bohunicích dokonce až začátek listopadu. Prostě, byl jsem kde? V pr..... . Boule ve formě jelita se mi ukazovaly čím dál častěji, někdy se ztratily samy, jindy jsem je zase musel zamáčknout a i bolesti se začaly opět stupňovat. Naštěstí mi dcera přes svoji známou domluvila návštěvu 21. června na interně v Surgal Clinic. Myslel jsem sice, že mám přes dceru domluvené pouze CT bez dalších vyšetření, ale paní doktorka rozhodla jinak, a jak dnes musím konstatovat, tak dobře. Hned na následující týden, konkrétně 28. června, už mi udělala rozvrh. V 8:00 krev a moč, v 9:30 chirurg, 10:30 Sono, 11:00 opět chirurg (již s výsledky rozboru krve z rána) a potom opět interna. Protože výsledky nebyly dobré začalo telefonování a domlouvání termínu pro kolonoskopii a pro CT. První domluvený termín pro CT byl 14. července v 10,00 hodin a následně ve 13:30 kontrola na interně. Aby toho stresu nebylo málo, stačil mi upadnout následkem trvalého hubnutí můstek na dolních předních zubech, a tak honem ještě k zubaři. Protože jsem byl pozván svým nejstarším kamarádem na oslavu jeho 70-tin, tak mi zubař udělal jenom narychlo provizorku s tím, že to dlouho nevydrží. No to je radost! Měl bohužel pravdu, nevydržela. Oslavu jsem s manželkou však absolvoval, i když z ní kamaráda - oslavence odvezli přímo do nemocnice s problémem močového měchýře a hned dali na kapačky. Sice se asi za 3 hodiny na chvíli vrátil, aby se alespoň rozloučil se svými hosty, ale potom zase mazal zpět. Bože, co mě ještě má letos potkat?

Najednou začínám mít pocit, že nejenom já, ale i kamarádi mého věku začínají nabírat nemoci. Dřív mě to ani nijak nenapadlo, ale cítím, že mládí uteklo v dál a teď už by se člověk měl trochu snažit svůj život přizpůsobit svým možnostem a svému věku. V pondělí 11. července, po návratu z oslavy v Opavě, byl naplánován vsyp mého zemřelého bratra tak, jak si přál. Bylo to smutné. A i přes držení diety, naordinované mojí ženou, bolesti a problémy přetrvávaly. Potom proběhlo CT, které jsem si opravdu „užil“. Před samotným zákrokem, pokud se už nepletu, totiž musíte vypít během dvou hodin 2-3 litry tekutiny v půlhodinových intervalech a nemáte chodit na WC. Výsledkem bylo, že jsem to pečlivě dodržel a hned první litr jsem do sebe hodil na ex. Jsem přeci hrdina! Ale na CT jsem se už ke konci trpěl potřebou svůj močový měchýř vyprázdnit. Bylo to opravdu hrozné, kroutil jsem i prsty u nohou a prosil děvčata ať už mě odpojí, že už to nevydržím. Nakonec jsem to ale přečkal a utíkal na WC kde jsem myslel, že prorazím mísu. Následovala konzultace s kompletní zprávou, kde jsem se dověděl, že situace je velmi vážná a kolonoskopie už se ani nestihne.

Na starost si mě vzal přímo pan docent dané kliniky. Dle jeho slov to může, když budu mít štěstí trvat třeba nějaký čas, ale taky třeba jen měsíc či pár dní a bude konec. Hrozí totiž naprostá neprůchodnost střev s možnou perforací do dutiny břišní. Ale rozhodnout se musím sám. „Vypadá to, že jste inteligentní a rozumný člověk a víte, o čem mluvím“, uzavřel to. Samozřejmě jsem souhlasil, vždyť z původních 80-ti kg jsem vážil už jen necelých 70 kg. Musel jsem ale jednat. Jel jsem domů a sedl k počítači, abych pro svoji ženu napsal instrukce pro případ nejhorší. Kde jsou finance, jaká jsou hesla, kde je pojištění moje, její, auta, domu, a k tomu kde jsou vypínače čerpadel, pojistky, jak se zapíná kotel, změkčovač vody a dalších xy věcí. Je toho dost. Sice to žena ze začátku nechtěla pochopit, ale potom se mi podařilo ji přesvědčit, že moje situace je vážná a operace nejspíš nebude žádný med. A kdyby se něco stalo, tak bude ráda, že jsem to sepsal. Nakonec každý, kdo něco podobného zažil, tak ví o co se jedná. Ležíte v posteli a v hlavě tisíce otázek bez odpovědi. Hlava vám vaří a vy ne a ne usnout, a když usnete, tak jste za hodinku opět vzhůru. Ráno ještě není ani 5 hod už jste vzhůru zase. A myšlenky? Ty stejné. A najednou si přejete, ať už to je za vámi. Hned 21. července jsem šel na předoperační odběr krve a prohlídku a následně 24. července v neděli jsem nastupoval na přípravu operace. Operace proběhla po řádném pročistění v úterý ráno a operoval sám pan docent. Operace, trvající přes čtyři hodiny, proběhla dle jeho sdělení dobře. Odebral mi asi 50 cm podélného (příčného) tračníku neboli podélného tlustého střeva a k tomu kousek jater, protože tam byla nějaká metastáze. Řekl mi, že vzal raději více než méně, aby mi tam nic nezůstalo. Jak nakonec potvrdila i pozdější zpráva histologie, o čem napíši později, byl nádor zhoubný. Neboli rakovina. No, ležení 4 dny na JIP dá asi zabrat každému, i když sestry byly fajn. Ono to ležení na zádech, když se člověk nemůže pohnout a má na sobě spoustu hadiček.... prostě nic moc. Oproti ležení v Úrazovce, kde jsem nebyl rozřezán, to bylo trochu náročnější, ale snažil jsem se sestřičkám moc práce nepřidělávat. I tak toho mají dost. A navíc se na mne chodil občas podívat pan docent a vždy mě nějak povzbudil. Měl jsem podporu ve své manželce i svých dětech a vnucích, kteří mě chodili denně navštěvovat a dodávat sílu. Protože jsem neměl žádné komplikace, byl jsem i z důvodu jiného akutního příjmu převezen v noci z 30.na 31.července na normální oddělení. To už mi bylo hej, pokud se to dá tak říci. A i když se mi to v nemocnici táhlo jak žvýkačka, mohu dnes s klidem říci, že to byl fofr. V pondělí 1. srpna mě propustili do domácího léčení s tím, že mám třetího přijít vytáhnout stehy. Na to, že jsem v úterý před týdnem byl operován je to paráda. A ta velká jizva napříč přes celé břicho se zahojí, nakonec striptýz dělat nikde asi už nebudu. Věděl jsem, že teď budu mít pooperační klid, kdy si jen budu píchat injekce na ředění krve. Další kontrola následovala 16.srpna, kde byl naordinován odběr krve, CT plic a konzultace s paní doktorkou internistkou a s panem docentem.

Tentokrát proběhlo CT bez problémů, prostě se člověk pořád učí. Pan docent mi sdělil, jak jsem již napsal, že nádor byl zhoubný a doporučil mi stejně jako paní internistka návštěvu Onkologického Masarykova ústavu na Žlutém kopci. Samozřejmě jsem se ptal obou, co říkají na různé alternativní léčby (homeopatika, lněné semínko, autopatie atd. atd.) Oba mi doporučili klasickou chemoterapii. Stejně jsem si ale říkal, co by také měli doktoři doporučovat, že? Při rozhovoru s panem docentem se mne ptal na moje pocity a uklidňoval mě, že doktor na onkologii, kam mě posílá, je opravdu odborník, s kterým se zná z doby, kdy sám v tomto ústavu působil. A najednou jsem se slyšel, jak povídám: „Víte, pane doktore, já ani nemám tak strach ze smrti, jako spíše z dlouhého umírání. Já jsem zažil krásný život, od mého dětství v Trutnově v Krkonoších brzy po válce, kde to bylo pro kluky eldorádo. Potom přišla krásná studentská léta v Opavě plné dívčích středních škol, kde jsem poznal i svoji ženu, no a pak jsem se oženil a myslím, že jsem prožil hezké manželství okořeněné i třemi dětmi. Zažil jsem toho hodně i s podnikáním po revoluci a nyní mám domeček ve Tvarožné a svoje děti i s jejich partnery blízko a navíc už mám krásné čtyři vnuky a dvě rok a půl staré ještě krásnější vnučky. Co víc si člověk může přát? Ale na druhé straně budu mít příští únor sedmdesát let, tedy pokud se dožiji, a když si uvědomím, kolik mladých lidí na tuto nemoc umírá, nemůžu říkat, proč zrovna já? Nechtěl bych ale pro to, abych tady byl o nějaký ten měsíc déle, ležet někde posraný a čekat, až mě někdo přebalí. Budu bojovat, ale kdybych zjistil, že se blíží ta druhá alternativa, tak vám říkám na rovinu, že to ukončím nějak sám. Ano, chci tady ještě zůstat i pro svoji manželku, děti i vnuky, ale co má stát se stane.“ Pan docent chápavě pokýval hlavou a řekl, že je rád, že to tak beru. A co bylo dál? Tak o tom zase příště......

p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; color: rgb(0, 0, 0); line-height: 120%; }p.western { font-family: "Liberation Serif","Times New Roman",serif; font-size: 12pt; }p.cjk { font-family: "Droid Sans Fallback"; font-size: 12pt; }p.ctl { font-family: "FreeSans","Times New Roman"; font-size: 12pt; }a.western:link { }a.ctl:link { }