To byl rok ......boj s rakovinou který jsem doposud neprohrál Díl 4 - Operace proběhla

To byl rok aneb jak vedu boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál.

Díl 4 - Operace proběhla a co dál.

Samozřejmě, když člověk takovou nemoc dostane, hledá všechny možné alternativy, protože o chemoterapii se mezi lidmi povídají hrozné věci. A já přiznám, že jsem také váhal a ležel každý den na internetu a četl a četl. Bylo úterý a já jsem byl objednán už na čtvrtek 18.srpna k panu doktorovi na Masarykův onkologický ústav. Ten si přečetl všechny výsledky a navrhl mi okamžitý nástup na „kapání“ ještě ten den. To jsem odmítl s tím, že jsem na úterý 23.srpna objednán ke svému zubaři, protože i díky tomu, že jsem rapidně zhubl a vážil už jen 66 kg, tak se mi uvolnil a rozbil i ten provizorní můstek na předních dolních zubech. Zapomněl jsem napsat, že se to stalo ještě krátce před operací a zubař mi udělal otisky na nový můstek. A v to úterý už jsem měl opět zoubky jak mladík. Ha, ha. To bylo snad jediné mínus mého zhubnutí. Naopak, moje před rokem operované koleno si to pochvalovalo a přestalo bolet. Hned další možný termín mi pan doktor našel na 31.srpen 2016. Doba do prvního termínu byla plná emocí. Kdo to prožil, tak ví, o čem píši. Přesto, že mi pan doktor popsal, co bude následovat a dal mi také knížku "Chemoterapie a vy" plná rad pro nemocné s diagnózou rakovina. Kniha, která má 33 stránek, je dnes po třetí terapii dle mého názoru opravdu výborná. I když jsem ji z počátku jenom přelétl očima, tak po určitých potížích jsem k ní znovu sedl a opravdu četl. Pan doktor mi nasadil léčbu CHT XELOX, která spočívá v odběru krve, změření tlaku a potom následně, asi za hodinu, kontrola lékařem a jeho sestavení chemického koktejlu. Po jeho zhotovení, což trvá zase asi hodinu, nastává kapání. Ležíte či sedíte v místnosti, kde takto kape dalších cca 20 lidí. Vidíte mladé, staré, muže i ženy a uvědomujete si svůj život a život ostatních. Jaké jsou asi jejich osudy? Na koho čekají blízcí a kdo je třeba úplně sám? Trvá to cca přes dvě hodiny a potom se odchází domů. Celkem člověk stráví v nemocnici asi 5 hodin. Potom je na řadě 14 dní braní prášků Capecitabine Glenmark a následuje sedm dní bez jakéhokoliv chema. Byl jsem sice upozorněn na možné brnění a chlad při a po kapání, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Ovšem brnění, slabost a problémy při dotyku či pití studeného byly velké. K tomu celková slabost. Prostě mi bylo blbě. Ale za tři dny to přestalo, a i když jsem bral ráno 4 prášky po jídle a večer 3 prášky, bylo mi postupně lépe. Při další várce chemoterapie za tři týdny vše probíhalo podobně a na dotaz pana doktora na moje pocity jsem si trochu zahrál na hrdinu a řekl jsem mu, že jsem sice po minulém chemo měl trochu problémy s brněním ale nebylo to nic vážného. Tentokrát mi ovšem po proceduře bylo blbě 6 dní a brnění bylo opravdu moc. Bylo to horší než ve filmu Pelíšky kde nás ruská hra "Vydržať pioněr", rozesmála. Tentokrát jsem se ale nesmál, ba naopak jsem si říkal, první várka 3 dny, druhá 6 dní a co bude při třetí a dalších várkách? Vzpomněl jsem si na všechny ty zprávy, jak lidé při chemoterapii trpí, jak je to ničí a že už by na ni příště nešli atd. Bylo to prostě v mé hlavě vážné.

To byla ale situace, kdy jsem si pořádně přečetl zmiňovanou knížku od pana doktora, kterou vydal Masarykův onkologický ústav Brno. Trochu mě to uklidnilo, že je tam psáno, že bolest nemá být součástí léčby a ani není nutná. Nejsem sice žádný velký bolestínek, ale představa budoucího léčení s těmi stavy, určitě v mozku i zveličenými, mě trochu vylekala. O to víc jsem začal shánět informace o alternativní léčbě, dokonce jsem napsal mail s prosbou o radu k autorovi knihy "Svlékl jsem bílý plášť" která mě zaujala. Odpověděl mi seriozně, že se nedá alternativní léčba kombinovat s chemoterapii, ale pokud bych chemoterapii z nějakého důvodu ukončil, mohu mu zavolat a je ochoten se mi věnovat. Řekl jsem si fajn, nějaká naděje do budoucna tady je, ale zatím to neřeší moje rozhodnutí. Vzápětí se mi ozval kamarád, na jehož oslavě jsem byl v Opavě, že dostal informace o využití lněného semínka a oleje. Ejhle, další možnost léčení. No jo, ale už to byla vedle chemoterapie možnost asi šestá. Pro co se rozhodnout? Je sice výborné mít spoustu informací, ale hlava je malá. Navíc jsem zjistil, že informací o vyléčeních pochází spíše ze strany alternativní léčby, jednou je to červená řepa, jindy kořen pampelišky, lněné semínko, marihuana atd. stylem jedna paní povídala a informace o bolesti a úmrtích je ze strany chema. To je nakonec i pravý důvod tohoto psaní. Chci využít Facebook a založit uzavřenou skupinu "Život s rakovinou" kde by lidé mohli psát svoje vlastní zážitky a zkušenosti se svým způsobem léčby. Nikdo jiný totiž nedovede posoudit proč se ten či onen rozhodl právě pro tento způsob léčby. Ale zpět. Řekl jsem si, že svoje případné rozhodnutí nechám až na další, již třetí chemoterapii a na rozhovor se svým doktorem. Zatím jsem si s ním nikdy moc nepovídal, protože všechny otázky, které jsem na něj měl, se příchodem do ordinace vypařily. Vím, že jsem se jen ptal na to, že beru celý život vitaminové a minerální doplňky stravy a ukázal jsem mu letáček. Podíval se na něj a řekl, není tam ostropestřec, a tak vám to při chemoterapii nebude vadit. Tentokrát jsem si však svoje otázky pěkně napsal na papír a šel jsem 12.října tvrdě na věc. Řekl jsem si, že dnes se rozhodnu. Buď pokračovat v chemo a nebo zkusím něco jiného (asi lněné semínko). Měření tlaku i odběr krve proběhl v pořádku, i když jsem přišel trochu zmrzlý z venčí a nějak mi nechtěla téct krev. Nejdříve to zkoušela mladá sestřička na dvakrát a potom se mi omluvila, že se nemám zlobit, ale že zavolá zkušenější kolegyni. OK. Žádný problém, ale ani té se nepodařilo mi vzít krev na dvakrát a dát mi kanylu. Zavolala potom ještě zkušenější starší sestru a ta to dala na poprvé hned. Trochu mi bylo děvčat líto, to se ale stává. Tak jsem měl hodinu na čekání, která se trochu protáhla, a konečně jsem byl zavolán k panu doktorovi. A já jsem spustil vodopád dotazů (některé jsem měl i na popud manželky - zeptej se na to, na to, na to). A jak jsem tak v rozrušení povídal, tak jsem si uvědomil, že mě doktor poslouchá a trpělivě zodpovídá všechny moje dotazy. Udělalo ta na mě velký dojem. No, a když jsem se vykecal, tak začal mluvit on: „Vážený pane. Jsem rád, že jste mi řekl o všech problémech během chemoterapie. Na základě toho i výsledků krevního obrazu trochu upravíme chemo už na tento třínedělní cyklus. Kapání pro dnešek vyloučíme a jen Capecitabine budete brát místo ráno čtyři a večer tři tablety, ráno i večer 4 tablety. No, a protože máte nízké bíle krvinky, tak si vyzvednete nahoře v lékárně injekce (Dokážete si je píchnout do břicha? OK.) a dnes a zítra večer si jednu píchnete a prášky začnete brát až od 16.října. A nezapomeňte, že každý člověk je jiný a každá nemoc je jiná. Čím více informací mi dáte, tím lépe vás mohu léčit.“ Poděkoval jsem a pospíchal šťastný k domovu.

Na alternativní léčbu jsem v tom okamžiku zapomněl. Aplikoval jsem injekce a trochu mě dva dny bolely ledviny. Taková nepravidelná tupá bolest s občasným píchnutím špendlíkem. To nebylo tak hrozné. A začal jsem brát prášky. Jen pro neznalé: ty prášky jsou vlastně také chemoterapie, a když si člověk na počátku přečetl příbalový leták tak zjistil, že si má mýt ruce po kontaktu s tabletami, splachovat 2x na toaletě, prát odděleně prádlo, tablety nepokládat na stůl, nežvýkat a řádně je zapít a doplňky stravy jen po konzultaci s lékařem, tak to jsou vlastně také pěkné dryáky. A co bylo dál zase příště.....