Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To byl rok.....aneb 7. pokračování boje s rakovinou

11. 07. 2017 14:35:55
To byl rok........ aneb 7. díl pokračování mého boje s rakovinou po operaci a po závěrečné kontrole.

blockquote { direction: ltr; color: rgb(0, 0, 0); }blockquote.western { font-family: "Liberation Serif","Times New Roman",serif; font-size: 12pt; }blockquote.cjk { font-family: "Noto Sans CJK SC Regular"; font-size: 12pt; }blockquote.ctl { font-family: "FreeSans"; font-size: 12pt; }p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; color: rgb(0, 0, 0); line-height: 120%; }p.western { font-family: "Liberation Serif","Times New Roman",serif; font-size: 12pt; }p.cjk { font-family: "Noto Sans CJK SC Regular"; font-size: 12pt; }p.ctl { font-family: "FreeSans"; font-size: 12pt; }a:link { }

Zažívám období relativního klidu. Sice se mi stále dělají prasklinky v koutcích úst ale dá se to vydržet. Co je zajímavé, že jsem byl pár lidmi upozorněn, že mám tmavší vlasy. Když se podívám do zrcadla a na vlasy manželky s kterou jsem měl naprosto stejný šedivý odstín, musím konstatovat, že je to asi pravda. Možná nějaký zůstatek po chemoterapii. Situace se s koutky moc nelepší a tak využívám své návštěvy u paní obvodní lékařky 27.února na očkování B12 abych to s ní prodiskutoval. Dal jsem ji také poslední zprávu z onkologie. Dívala se na ni a po přečtení mi sdělila, že mám krevní obraz naprosto v pořádku a jen snad cukr mám nepatrně skoro zanedbatelně více. Co se týká mých koutků, tak mi napsala na papírek Candibene krém, abych si ho v lékárně koupil. Používají ho prý ženy dole na mykózy a má prý dobré účinky. Nu což, čípek v krku mám a pysky (rty) vlastně taky a tak proč to nezkusit. Nakonec mi to používání doporučila i magistra v lékárně. Tak uvidím. Začátek března a koutky jsou stále. Navíc jsem dostal pěknou rýmu. Představte si já, který byl obklopen dětmi, vnuky i přáteli z nichž byla spousta nemocná a který jsem při chřipkové epidemii o nemoc nezakopl a říkal, že jsem ze všech lidí kolem nejzdravější, mám rýmu. Hrozná to nemoc. Kape mi z nosu, nemohu dýchat a trpím jak pes, jak by řekl můj táta kdyby žil. Teď se mi to bude psát těžce. Budu muset totiž přiznat, že jsem vůl a to se nepíše lehce. Pro někoho to možná bude dosti úsměvné ale pro mne ne. Jsem totiž člověk, který občas doma experimentuje a jednou sbírá bylinky, jindy zase třeba šípky a pod. a dělá z nich tu sirupy, mošty nebo likéry, tu zase mastičky. Prostě jsem hračička. No a tak jsem se dostal i ke konopné masti kterou používám na spoustě míst svého těla dle potřeby. Dělá mi dobře a protože jsem člověk přející, občas svým dobrým známým v případě jejich problémů nějak vypomůžu. No a stalo se mi mnohokrát, že to lidem pomohlo a oni na oplátku mi zase dali něco svého. A tak jsem se od kamaráda dostal k propolisu. Měl ho od nějakého svého známého včelaře a tak kvalita zaručena. Samozřejmě jsem z něho udělal propolisovou tinkturu a občas ji dle rad z internetu i používal. Teď v době svoji nemoci jsem na to úplně zapomněl. Nyní však když jsem dostal rýmu jsem se rozhodl, že si trochu namažu hrudník a krk, protože se mi zdálo, že mi rýma jako obvykle přechází na průdušky. Je to můj zvyk, že celý život při rýmě si natírám hrudník, původně jsem to dělal za totáče takovou čínskou mastičkou "Polar Bear" a později naši "Alpou". Samozřejmě jsem si přetřel už skoro suchou rukou také krk a čelo, to preventivně aby mi rýma nešla do čelních dutin. No a co se nestalo. Druhý den mi manželka říká, proboha co ti je, vždyť máš úplně červený obličej, krk a hrudník. Čím jsi se mazal. Říkám ničím ale pak mi to došlo. A tak honem na internet si přečíst pár moudrostí. První moudrost mě hned nakopla. Určitá část lidí může být na propolis alergická a proto si nejdříve kápněte dvě kapky do předloktí, případně na zápěstí a počkejte na reakci. Může vám to zčervenat, mohou se udělat i bolavé mokvavé vřídky a tak dále. A tak jsem honem provedl test. Ono se zítra uvidí. A vidělo se. Ona mi asi chemoterapie změnila reakce což se mi ukázalo druhý den, kdy jsem měl celé předloktí a zápěstí jednu velkou červenou podlitinu. Já vůl. A na prsou, krku a čele to bylo ještě horší. A tak honem shánět jak z toho ven. Manželka radila, volej obvodní lékařce, volej doktorovi na onkologii atd. To víš, budu jim vykládat jaký jsem blbec. Říkám, přišlo to a tak to zase musí odejít. Začal jsem se pouze natírat extra panenským olivovým olejem což mi poradila dcera a potom i trochu konopnou mastí, což jsem si poradil sám a za týden už bylo dobře. Obešlo se to bez vřídků ale strachu jsem měl nahnáno dost. Vždy říkám mladým, starý člověk není moudrý z důvodu stáří ale proto, že v životě těch facek dostal víc. Je to pravda, ale že by mně musel život dávat facky i v sedmdesáti si zrovna nemyslím. No ale abych neunavoval. Jsem v pohodě a protože už ani koutky neblbnou mohu říci, že se věnuji celou svoji energií manželce, dětem a vnukům a samozřejmě také baráčku i zahradě. Je jaro, vše kvete a vypadá to, že bude při sklizni pokud nebude mrznout spousta práce se zavařováním a pálením. Prostě meruňky, švestky či maliny a z nich marmeláda, nebo meruňkovice, slivovice a naložené okurky a spousta dalších dobrot na celý rok se musí nachystat. Když ale sedím doma a zrovna nečtu fantastickou epopej Přemyslovců kterou jsem dostal od švagra, což jsou čtyři díly po šesti stech stránkách, mimochodem výborně napsanou, kde člověk zjistí jak se vlastně dělala a do dneška dělá politika, kde ale také zjistí, že pokud existuje Bůh (vždyť nikdo ho neviděl - jak známe s filmu), tak rozhodně nemá nic společného z žádnou církví. Vraždění bylo pro všechny jen legálním prostředkem pro získání moci. Možná, že někoho tím urazím ale myslím si že pokud existuje něco mezi nebem a zemí, tak neurčilo nikoho na svým zástupcem. No a také, že jsme nebyli žádným bezvýznamným národem. A tak když nečtu či nešlapu na rotopedu, tak přemýšlím o své nemoci. Nějak se mi vkrádá do hlavy myšlenka o nějakém propojení způsobu života s nemocemi. Ani by mě nenapadlo se přirovnávat k mudrcům ale nic mi nebrání probírat sedmdesát let mého života. To si ale zatím nechám pro sebe, protože by to bylo na celou knihu. Ale pokud se mám zpět podívat na prodělané nemoci tak mě napadají určité souvislosti mezi poslední operací a těmi předchozími. A také mě napadá jestli se tomu nedalo předejít? Možná právě v celostní medicíně je budoucnost pro včasné odhalení nemoci. Co kdyby se do počítače nacpaly nemoci tisíců lidí a ten by po přežvejkání vyhodil nějaká rizika a nějaké možné postupy k předcházení těchto chorob. To by myslím nebylo k zahození. A tak i když se moje situace nijak nemění, jdu koncem dubna na pravidelnou kontrolu na Endokrinologii. Paní doktorka mě potěšila. Krev mám naprosto v pořádku a prý jenom kvetu. Samozřejmě jsem poděkoval za lichotku. Co mě ale potěšilo ještě více bylo, že mi můj Euthyrox 150 který beru více jak třicet let snížila na Euthyrox 112. Tak nevím, může za to moje chemoterapie nebo snad hodně změněná strava? Čert ví. Pomalu se blížím k závěru mého psaní. Dvacátého devátého května se blíží můj den s velkým D, prostě kontrola. Předtím ale se scházím po 51-ti letech se spolužáky z hotelovky, samá sedmdesátiletá omladina a spousta lidí, kteří si sami ze sebe dovedou dělat legraci. Následuje týden s manželkou v krásných Jeseníkách na chatě a potom oslava sedmdesátin pro změnu mého švagra. Trochu se pojedlo, popilo a zanadávalo a také samozřejmě se probíral i nějaký ten zdravotní problém. A co na tom může být pozitivního? Prostě to, že nějakou tu nemoc v mém věku už má každý, tak se z toho nesmí dělat věda. Tečka V pondělí ráno jedu na Onkologii, jdu na krev a potom na CT, kde předávám nějaké ty papíry které mám od pana doktora a dozvím se, že to je také na krev a tak honem zpět na odběry. Trochu zmatek ale nakonec se vše vyřešilo. Jdu do ordinace CT když předtím vypiji litr nějaké kontrastní tekutiny. Nějak se paní doktorce nedaří mi napíchnout kanylu a tak to zkouší na druhé ruce. Bingo, je to tam a probíhá vyšetření při kterém dostávám nějakou další kontrastní látku do žíly. Trochu horka na které jsem byl upozorněn a za chvíli je konec a jdu do čekárny svého doktora pro zprávu o svém stavu na dohodnutý termín. Čekárna jako vždy narvaná a když vychází sestřička které dávám svoji kartu tak mi poradí, ať si zajdu na kávu a někam se projít, že toho mají hrozně moc a nestíhají. Učinil jsem jak mi poradila a přišel za hodinu. Čekárna stále plná a tak skoro další hodinu sedím. No, už z toho chytám nerv jak říká jeden kamarád a chystám se už dát sestřičce dotaz, jestli je nějaký problém. A jako by to tušila volá moje jméno. Vcházím do ordinace a pan doktor se mě ptá, jak se cítím. No jak, cítím se dobře. Rád slyším. I vaše výsledky jsou dobré. Krev máte v pořádku, CT vyšlo také výborně tak co si přát více. Pojďte si lehnout, prohmatá mne a řekne. Vypadáte dobře. Takže by bylo dobré se podívat někam do lázní a 28.srpna přijďte na kontrolu. Tady máte zprávu kde je vše napsané a za čtvrt roku tady. Nějak jsem ztratil řeč. Jen jsem poděkoval, podal ruku jemu i sestřičce a vypadl z ordinace do ještě stále plné čekárny. Jsem tedy zdráv? Nebo se mi to jen zdá? Jdu do auta, nastartuji a vydávám se k domovu. Zacpané brněnské silnice mě vrací do reality. Trasu kterou jezdívám dvacet minut jedu hodinu. Pěkně krůček po krůčku, metr po metru tak nějak v polospánku. Přijel jsem domů kde propuklo po moji informaci všeobecné veselí, které se muselo zapít. A teprve v posteli mi před očima běží celý poslední rok. Byl dobrý nebo špatný? Záleží na úhlu pohledu. Za měsíc to bude rok od operace a já si každý den po probuzení dám 1,5 dcl šťávy z kyselého zelí, spolknu jeden prášek, zajdu vyvenčit svého vlčáka a potom si užívám života s manželkou, svými dětmi i se svými báječnými vnoučaty. A samozřejmě si píši a potkávám se se svými přáteli. No není to báječné? Ono se říká "Víra tvá tě uzdraví" a možná na tom trochu pravdy je. Rok to byl tedy výborný. JSEM ZDRÁV. A co bude za tři měsíce, rok a nebo tři roky neřeším. Řeším kam pojedeme s ženou na výlet či dovolenou, kam vezmu svoje vnoučata, kdy mají trénink nebo zápas a co vše musím udělat na baráku a na zahradě. To je můj život. Život který mám rád. No ale slušelo by se poděkovat lidem, kterým za svůj stav vděčím. Především doktorům ze Surgal Clinic, že mě přijali, dobře nasměřovali a správně odřízli vše špatné a následně mě poslali na onkologii do Masarykovy onkologické kliniky. Stejně tak lékařům na této klinice, že mně dokázali správně namíchat chemický koktail a upravovali ho po diskuzích se mnou a také všechny sestřičky které na mne byly hodné. Nechci uvádět jména ale kdyby někdo chtěl doporučení tak ví kde mě najde. Samozřejmě velké poděkování patří i moji manželce za její trpělivost a lásku. Nemohu vynechat ani své děti se svými partnery i všechna vnoučata. Ti totiž spolu s kamarády a přáteli dokázali, že jsem svůj život začal brát vážně. A tak se teď milý čtenáři odmlčím a ozvu se dle svého zdravotního stavu. Sedm dílů o průběhu mé nemoci, co ji předcházelo, jak se léčila a co jsem prožíval až do dnešních dnů myslím stačilo.
Autor: Jiří Kadeřávek | úterý 11.7.2017 14:35 | karma článku: 13.09 | přečteno: 317x

Další články blogera

Jiří Kadeřávek

Tak vám nevím....

Tak vám nevím...je to pravda nebo lež. Opravdu by se mohl najít nějaký šílenec který by tvrdil, že by si lidé měli platit....

14.3.2017 v 11:23 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 590 | Diskuse

Jiří Kadeřávek

To byl rok....léčba rakoviny pokračuje

To byl rok... aneb pokračování mého boje proti rakovině pomocí chemoterapie v následujícím roce 2017 - Díl 6.

18.2.2017 v 17:39 | Karma článku: 32.97 | Přečteno: 2725 | Diskuse

Jiří Kadeřávek

To byl rok...boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál - Díl 5.

To byl rok aneb boj s rakovinou, který jsem doposavad neprohrál. Díl 5. - Jak člověku "chutná" chemoterapie.

1.2.2017 v 8:00 | Karma článku: 18.38 | Přečteno: 784 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 152 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VI.

Jednu cestu na Kamenčák mi překazí krupobití, další už se povede. Přírodní voda krásně ochlazuje. Vydaří se i pracovní cesta. Dozvím se něco nového, poznám sympatické lidi. A pochutnám si u Rybiček s.r.o. Obavy byly zbytečné.

21.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jiří Jiroudek

O ,,malejch" i velkejch krocích v životech člověčích

Když Neil Armstrong jako první člověk v historii vstoupil 20. července 1969 na Měsíc, sledoval ho se zatajeným dechem celý svět. Pak přišla ona nesmrtelná věta: „Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“

21.7.2017 v 17:06 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 157 | Diskuse

Jan Jílek

Čuměli ti bolševici

Letí to, letí. Už je tomu 48 let, co jsme skandovali. „To čumíte bolševici, kdo je první na Měsíci.” A 48 let, co 21.8.1969 to bude, co československá vláda poslala své tanky,

21.7.2017 v 11:39 | Karma článku: 33.66 | Přečteno: 3058 | Diskuse

Dana Adámková

Milovaní a ti nechtění

U mých nohou leží moje radost, bytost, která mě miluje, zbožňuje. Já doufám, že nejen kvůli tomu, že ji krmím. Je to moje malá psí kamarádka Any.

20.7.2017 v 16:43 | Karma článku: 21.06 | Přečteno: 512 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1007

Jsem důchodce se zájmem o aktivní činnost v politice i ekonomice. Chci se písemně vyjadřovat k problémům v uvedených oblastech.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.