To byl rok...boj s rakovinou, který jsem doposud neprohrál - Díl 5.

To byl rok aneb boj s rakovinou, který jsem doposavad neprohrál. Díl 5. - Jak člověku "chutná" chemoterapie.  

     A vlastně jsem se dostal do okamžiku, kdy jsem začal psát tento článek. Dosud to vše bylo ze vzpomínek, kde se i drobné chybičky mohly vloudit, a nyní uvidím, jak se vše bude vyvíjet dál. Moje váha se z původních 80-82 kg dostala po operaci na nějakých 66-68 kg. Dnes, když probíhá chemoterapie, mám zhruba 71 kg. Trochu má na tom podíl i moje manželka, která již od jara změnila náš jídelníček a nahradila všechny dobroty (klobásy, uzené, zabíjačka, smažené atd. atd.) z větší části stravou sice pro mne méně dobrou, ale zato jak říká zdravou (zelenina, ovoce, jáhly, jogurty, kuskus, ovesné vločky atd.). Hlavně vím, že musím hodně pít, a to nejvíce obyčejnou vodu. Začínám se cítit opravdu dobře a jen očekávám, jestli se situace nezmění. Je 28.října a začínám mít trochu problém s ústy a jazykem. Jako bych měl v puse alespoň deset aftů, hlavně u kořene jazyka. Pálí to a štípe a mám problém hlavně s jídlem. Také se mi dělají v ústech koutky, které praskají a je to nepříjemné. A i když jsem 29.října skončil s prášky, tak tento nepříjemný pocit trvá skoro týden až do 2.listopadu 2016. Následující pondělí 7.listopadu jsem šel opět na pravidelnou kontrolu. Vše jsem panu doktorovi řekl a on mě opět už nechává bez kapání a předepisuje mi 2 injekce na upravení bílých krvinek. Mám dva dny opět trochu tlaky v ledvinách, ale jsou tentokrát již bez nepříjemného píchání.

     Na jeho doporučení jdu opět k obvodní lékařce na odběr krve a jeho výsledek hned v pondělí volám na onkologii. Pan doktor je spokojen a sdělí mi, že prášky budu brát až od 15.listopadu, a to 3 ráno a 3 večer. Takže opět změna k lepšímu. Mám radost! Tu mně kazí ale trochu bolest v uchu. Snažím se různě do něj kapat a vyčistit si ho vatičkou, leč bolest trvá až do 18.listopadu, kdy mám i trochu teplotu a jdu ke své obvodní lékařce pro radu. Ta mi provedla pořádný proplach levého ucha a napsala mi kapky. Zhruba po týdnu se mi to uklidnilo. Stále beru prášky a celkově se můj stav zlepšil. Nemám žádné problémy, mimo prášků beru svoje potravinové doplňky ve formě sirupu a piji stále ochucený kefír a občas si dávám „zelůvku“ v bio kvalitě a piji co nejvíce vody. Je konec listopadu a já končím s prášky a jdu na kontrolu 5. prosince. Ta proběhla dobře a dostalo se mně ujištění, že bolest v uchu nemá spojení s mojí nemocí. Opět jsem nemusel na kapání chema a jen budu pokračovat 14 dní s prášky až do 19.prosince. Na kontrolu mám přijít 30.prosince 2016. Předvánoční čas, spojený s nakupováním dárečků a také různých dobrot, probíhá úspěšně. Jenom pravidelně, když končí braní prášků, se mi začne opět dělat nějaký opar na rtu, prasklinky v koutcích a mám dojem, že mám hrozně ostré zuby, které mě škrabou do jazyka v zadní části u kořene. Věřím, že to jako vždy za pár dní zmizí a já prožiji svátky bez problémů. Tak a svátky jsou tady! Ve čtvrtek jsem koupil tři kapry a nachystal vnitřnosti na polévku a pěkné vykostěné filety a v pátek jsem dělal můj speciální bramborový salát a večer s manželkou zašel před obecní úřad pod stromeček pro Betlémský oheň. A je tu Štědrý den. Stále se cítím dobře až na ty koutky a opar. Ale to už je vlastně, když si zpětně přečtu události tohoto roku, prkotina.

     Je 24.prosince 2016 a mně přicházejí odpovědi na moje přání k Vánocům, které jsem jako každý rok se svoji vymyšlenou básničkou rozesílal týden zpátky. Nic se vlastně až tak moc nezměnilo. Jen se trochu více zamýšlím a mám o čem. Nebo ne? Ještě mě čeká letos ta poslední kontrola. Zatím tedy prožívám tu sváteční atmosféru. Rybí polévka a kapr, udělaný manželkou, se salátem už jsou v nás a dárky rozdány. Jako vždy je největší radost z radosti dětí. Čím je člověk starší, tím raději rozdává, než dostává. Proběhl první sváteční den a už tady máme celou rodinku na oběd. Je nás se všemi vnuky už 14, a to je u stolu veselo. Kačenka, červené a bílé zelí, houskový a karlovarský knedlík a samozřejmě pivečko Plzeň. Potom káva, cukroví a obložená mísa k večeři a k tomu víno, samozřejmě děti pijí juice. A když všichni odejdou do svých domovů tak cítím, že jsem to asi s jídlem trochu přehnal. Začalo mě pobolívat břicho, jak vlevo dole u tlustého střeva, tak i vpravo, kde je slepák. No, raději o tom mlčím, protože bych slyšel od manželky "já ti to říkala...... a ty neposlechneš...... atd. atd. atd.," a to zrovna nemusím. Ráno 27.prosince vstanu, trochu si zacvičím a zajdu na WC a potom se zvážím. Váha 73 kg a to se mi nelíbí. Sice mě už nic nebolí a jsem zase geroj, ale vím, že jsem při vážení před svátky měl asi o 1,5 kg méně. A dost. To by tak nešlo. Vím, že musím omezit to cukroví, a protože jsem dostal od Ježíška šlapací trenažér a manžel dcery mi ho smontoval, tak na něho sedám a lehám (má obě možnosti šlapání) a šlapu. Uvidíme, co to se mnou udělá. To, že mě trochu bolí nohy, mně zase až tak nevadí, ale že mám večer už 74 kg mě dovede nas..t. Sice jsem omezil trochu cukroví, ale je přeci škoda ty smažené kapříky, kteří ještě jsou a bramborový salát speciál nesníst. Přeci to nevyhodím, no ne? A pak ještě kačenka, zelí a knedlíček. Už ať je to pryč. Teď to ještě vydržím, ale zítra se do toho dám. Myslel jsem do hubnutí, ale ještě se to musí dojíst.

     A tak s radostí přijímám oznámení mé ženy, že 29.prosince je Novoluní a ona bude držet půst. Hrdě se přidávám. Od rána piji jenom vodu a jen dvakrát jsem vypil 3 dcl šťávy udělané z červené řepy, banánu a jablka. Sice mám už večer pořádný hlad, ale vydržím to. Nakonec jdu zítra na kontrolu a odběr krve, tak ať to vypadá. Ráno vstávám a jedu na onkologii. Odběr krve byl tentokrát o poschodí výše. Trochu sestra šmejdila jehlou v ruce a zeptala se, jestli to bolí. Nechtěl jsem jí zlobit a tak jsem neřekl "ne, lechtá" ale popravdě? Ano, bolí. Nakonec se to podařilo a já šel asi za hodinu a půl k panu doktorovi. Řekl, že to vypadá dobře, mám pokračovat s prášky tři ráno a tři večer čtrnáct dní a potom týden zase volno. A 20. 1. 2017 mám přijít na krev (vezmou o zkumavku více) a potom opět k němu. Říkal jsem mu opět o problémech se sliznicí v ústech zhruba tři dny před koncem prášků a opar spolu se suchými rty. Popřál jsem mu vše nejlepší a hlavně hodně zdraví, protože to prospěje i zdraví mému. Zasmál se a poděkoval s přáním toho samého pro mne. Je to zajímavé, ale čím déle k němu chodím, tak je mi více sympatický a mám v něj větší důvěru. Ráno 31. prosince vstanu, posnídám a trochu zacvičím. Je mi celkem dobře, venku se zvedá mlha a začíná svítit sluníčko. Jdu s manželkou na procházku, a protože je 5 stupňů pod nulou, stavíme se na grog. No, a když přijdu domů, sedám si k tomu, abych nějak tento rok ukončil. Byl dobrý nebo špatný? Těžko mohu vlastně posoudit. A protože pořád žiji, tak mohu říci: konec dobrý, všechno dobré! Sednu si, zavřu oči a probírám všechny události, které se za tento rok staly. Třeba pobyty v Úrazové nemocnici a v Surgal Clinic. Člověk by řekl, nemocnice jako nemocnice, ale rozdíly zde jsou ve prospěch kliniky. Možná by stačil při odchodu z nemocnice dotazník se jmény sester a doktorů, kteří se na léčení podíleli a jednoduché známky od 1 do 5. Nebyla by to dobrá pomůcka pro tvoření prémií? Myslím tím ne na ubrání ale na přidání těm výborným. To by se ale musely nosit jmenovky jen se jménem a ne se všemi tituly a funkcemi kde na jméno už není pořádně místo. Ale nechám toho. Přiznám, že bych tu práci nedělal a všichni mají můj obdiv. Událostí bylo dost a řekl bych, že by takových příhod mohlo být v příštím roce méně. Přeci ale jenom si z toho všeho mohu vzít spoustu poučení. Trochu se polepšit ve stylu stravování, více pít obyčejnou vodu, která vyplavuje z těla veškeré jedy. Vždyť jsem vlastně pil dříve ráno čaj, dopoledne a odpoledne hrníček kávy, k obědu malé pivo a k večeři 2 dcl červeného vína. A to zrovna moc tekutin nebylo. Ale už jsem se polepšil. Přeci tady chci nějaký ten pátek ještě zůstat. A jak to dopadne? Dnes o půlnoci, po skončení bláznovství s raketami, zakončím i tento rok. Jak se bude vyvíjet ten další, se nechám překvapit. Ale dost už filozofování.

     Příští rok začneme opět od začátku. Děkuji všem, kteří dočetli až sem. Třeba jsem jim pomohl, a nebo povzbudil, že pořád je za co bojovat. Nechci tvrdit, že chemoterapie je nejlepší způsob léčby, Každý člověk je jiný a na každého může působit něco jiného. Ani já nemohu tušit jak nakonec dopadnu. Někomu může pomoci chemo, někomu ozařování a někomu alternativní léčba. Je na lidech aby si předávali svoje zkušenosti protože nemoc je opravdu zlá. Svět je krásný a byla by škoda ho brzy opouštět. Já bojovat budu a co vy? No, nechám to už na příští rok.

size="9pt"V případě, že Vás moje psaní zaujalo a chtěli by jste nějaké bližší informace o doktorech a doplňcích stravy které jsem používal, tak to prosím řešte soukromou zprávou. Rád každému odpovím ale nechci dělat neplacenou reklamu, k tomu tento můj článek neslouží. Zakládám proto na facebook uzavřenou skupinu pod názvem "Život s rakovinou" pro ty, kteří se chtějí podělit se svými zkušenostmi případně získat poznatky o této nemoci a životě s ní. Nezajímají nás informace "jedna paní povídala", ale určitě všechny zajímají osobní zkušenosti. Je možné, že se to neujme. Spousta lidí se za nemoc stydí. Myslím ale, že za pokus to stojí.